Green Deal nepřestává vévodit titulkům tuzemských médií. Jen málokdy se ale v debatě objeví důležitý fakt, že nejde o výjimečnou záležitost EU, ale že podobné programy mají i tak odlišné státy jako Japonsko nebo Čína. K tomu našemu evropskému Dealu bychom měli přistupovat zodpovědně, vzít ho za svůj a využít šance, které nabízí. Zvlášť, když jeho realizaci teď bude řídit Čech.
Green Deal, oficiálně „Zelená dohoda pro Evropu“, je souborem politických iniciativ, který má EU nasměrovat na cestu k ekologické transformaci s konečným cílem dosáhnout do roku 2050 klimatické neutrality. Nedílnou součástí tohoto cíle je i budování moderní a konkurenceschopné ekonomiky. Jsou do něj zahrnuty prvky, které se týkají celé řady úzce propojených oblastí – klimatu, životního prostředí, energetiky, dopravy, průmyslu, zemědělství a udržitelného financování. Přechod ke klimatické neutralitě má s sebou přinést významné příležitosti, jako je potenciál pro hospodářský růst, nové obchodní modely a trhy, nová pracovní místa a technologický rozvoj.
Jak tedy nejlépe naložit s tím vším, co je schváleno a k čemu jsme se jako stát zavázali? Green Deal je soubor mnoha rozdílných plánů. A je třeba si říci, které jsou reálné a které nikoliv. Je třeba se snažit z něj udělat především iDEAL, tak aby vyhovoval zájmům českých exportérů a občanů. Bude tak představovat vlastní zlatou střední cestu, která bude pragmaticky kombinovat ekologické cíle s ekonomickými potřebami Česka. A může se tak psát další úspěšný příběh, jakým je případ energetických úspor, kde pod tlakem energetické krize firmy rychle zjistily, jak moc se jim takové úspory vyplatí. Nyní se navíc otevírají mnohem větší příležitosti.
Touto cestou totiž nejde jen Evropa. Nedávno jsme na tomto blogu psali o systémech emisního obchodování ve Spojených státech. Podívejme se nyní pro ještě větší kontrast na opačnou stranu zeměkoule, do východní Asie. Své vlastní „Green Dealy“ zde mají všichni tři hlavní ekonomičtí aktéři – Japonsko, Jižní Korea, a dokonce i Čína.
Japonsko – fond pro udržitelný průmysl a široká spolupráce s nevládním sektorem
V roce 2021 japonská vláda oznámila svou strategii zeleného růstu, která popisuje současný stav a výzvy ve specifikovaných oblastech. Byl vytvořen Zelený inovační fond ve výši přibližně 15 miliard dolarů, který bude podporovat ambiciózní zelené projekty, jako jsou například baterie, offshore větrná energie, solární články nové generace, vodíkové technologie nebo recyklace uhlíku.
Již z roku 2018 pochází Japonská iniciativa pro klima, jejímž cílem je umožnit zainteresovaným stranám ze všech odvětví užší spolupráci při urychlování a rozšiřování jejich úsilí. V současné době je členy této iniciativy přes 700 společností, místních samospráv a nevládních organizací.
Jihokorejský Green Deal platí už tři roky
Jižní Korea je zodpovědná za přibližně 1,6 % světových emisí skleníkových plynů, což z ní činí 12. největšího emitenta na světě. Jejím nejnovějším cílem je dle Zákona o uhlíkové neutralitě dosáhnout do roku 2050 nulových čistých emisí skleníkových plynů, podobně jako EU. Jako průběžný cíl do roku 2030 si stanovila snížit emise o 40 % oproti úrovni z roku 2018. To zahrnuje postupné ukončení výroby elektřiny z uhlí, rozšíření obnovitelných zdrojů energie a větší zavádění vozidel s nulovými emisemi.
Vláda si uvědomuje, jaký dopad by to mohlo mít na pracovníky a regiony, a proto zavedla opatření na podporu těch, kterých se opatření nepříznivě dotknou. V roce 2021 také vláda vyhlásila program Green New Deal (ano, paralela s Evropou je zde i v názvu), který se zaměřuje na poskytování financování obnovitelných zdrojů energie, zelené infrastruktury a na podporu zelených průmyslových odvětví.
Na zelenou transformaci Čína vydá bilióny dolarů
Čína si stanovila řadu cílů v oblasti klimatu již pro rok 2025. Patří mezi ně zvýšení podílu obnovitelných zdrojů energie na 20 % a snížení uhlíkové náročnosti hospodářství o 18 %. Více než 800 velkých čínských společností si stanovilo cíle uhlíkové neutrality do roku 2060. Zejména v odvětvích informačních a komunikačních technologií, textilního průmyslu a zpracovatelského průmyslu se podniky snaží dosáhnout uhlíkové neutrality dříve, než jsou stanoveny národní klimatické cíle.
Očekává se, že v rámci 14. čínského pětiletého plánu bude do investic, souvisejících se změnou klimatu a digitální ekonomikou investováno 6 bilionů dolarů. Do roku 2050 pak Čína potřebuje zhruba 26 bilionů dolarů na ekologické investice. Čínská lidová banka zřídila speciální úvěrovou facilitu v hodnotě 500 miliard jüanů (asi 70,47 miliardy USD) na podporu vědeckotechnických inovací, technické transformace a obnovy zařízení. V budoucnu Čína pravděpodobně zavede systém zelené taxonomie, jak ho nyní zavádíme i v Evropské unii. Využije tak soukromé zdroje kapitálu, aby rozšířila svůj inovační řetězec a vybudovala širší inovační ekosystém.
Boj proti uhlíku povede Dusík
A na závěr ještě odpověď na otázku, kdo že bude onen Čech v čele. Jde o bývalého ministra životního prostředí Jana Dusíka, který se nedávno stal zástupcem generálního ředitele pro klimatickou politiku Evropské komise a tedy de facto „dvojkou“ klimatické politiky EU. Na tomto postu bude mít na starosti právě přípravu členských států na implementaci „zelené“ legislativy. Bude také klíčovým hráčem v dojednávání možných změn. To je pro Českou republiku ohromná šance, kterou by byla škoda zahodit!
Připojte se k těm, kteří vnímají Green Deal jako iDeal a už využívají ESG jako strategický nástroj pro růst.
Comentarios