O obchodování s emisními povolenkami už asi někdy slyšel každý. Jak se dozvídáme z médií, jejich cena má významný vliv na cenu energií, jejich hlavní cíl je ale přispět k omezení emisí oxidu uhličitého, hlavního tahouna globálních klimatických změn. Jak evropské obchodování s emisemi funguje? A čím se liší od systému(ů) ve Spojených státech nebo Číně?
EU ETS pomáhá dekarbonizovat Unii
Systém Evropské unie pro obchodování s emisemi (EU ETS), který stanovuje cenu za emise oxidu uhličitého (CO2), je již řadu let hlavní hnací silou dekarbonizace v energetice a průmyslu. EU se chystá také na zavádění podobného systému, EU ETS II, i pro odvětví dopravy a stavebnictví. Funkčnost systému dlouho omezoval nadbytek povolenek a jejich nízká cena, nyní se ale Evropa potýká spíše s opačným problémem. Podniky jsou tím ale zároveň více motivovány ke snižování spotřeby fosilních paliv.
Cílem původního systému ETS I je každoročně snížit emise ve výrobě elektřiny, energeticky náročných průmyslových odvětvích (např. výroba železa, hliníku, cementu, skla, lepenky, kyselin atd.), civilním letectví a od letošního roku také námořní dopravě o určité procento. Firmy v rámci systému musí kupovat „povolenky“ odpovídající jejich emisím CO2, což zdražuje výrobu energie ze spalování uhlí a jiných fosilních paliv a zvyšuje atraktivitu čistých zdrojů energie. Těžký průmysl dostává určité množství bezplatných emisních povolenek, aby mohl konkurovat podnikům mimo EU, které podléhají méně přísným klimatickým předpisům.
Zachovat konkurenceschopnost evropských firem pak má pomoc i nový nástroj EU zvaný CBAM. Ten stanovuje poplatky pro výrobky s vysokou uhlíkovou stopou, dovážené do EU. Systém EU ETS se tím prakticky rozšiřuje i na všechny dovozce z již zmíněných energeticky náročných oblastí.
EU stanoví každý rok strop pro množství emisí CO2, které se každý rok snižuje, a společnosti musí mít evropskou emisní povolenku (EUA) na každou tunu CO2, kterou vypustí během daného kalendářního roku. Pokud nějaká firma vypustí více CO2, než kolik pokryly emisní povolenky, hrozí jí pokuta.
Příjmy z EU ETS jdou převážně do rozpočtů členských států nebo plynou do celoevropského Inovačního fondu a Modernizačního fondu. V roce 2023 vygeneroval EU ETS celkem 43,5 miliardy eur na příjmech z aukcí, což je o 4,7 miliardy eur více než v roce 2022.
Celkem systém pomohl snížit emise z do něj spadajících odvětví v letech 2005 až 2023 přibližně o 47 %. Údaje pro rok 2023 ukazují rekordní snížení o 15,5 procenta ve srovnání s úrovní v roce 2022, a to zejména díky zvýšení podílu obnovitelných zdrojů energie. Systém EU ETS je nejstarším z 36 systémů obchodování s emisemi, které v současném světě fungují.
Od roku 2027 bude nový systém obchodování s emisemi zahrnovat také distribuci paliv pro silniční dopravu, budovy a další průmyslová odvětví. Systém ETS II bude nejprve fungovat souběžně s původním systémem, ale počátkem roku 2030 se plánuje jejich sloučení.
V USA kraluje RGGI
Situace ve Spojených státech, největší světové ekonomice, je odlišná. Žádný celostátní systém, který by byl analogií EU ETS, zatím (přes opakované snahy demokratických administrativ) zaveden nebyl. Místo toho od roku 2009 funguje systém RGGI (Regional Greenhouse Gas Initiative), první povinný systém obchodování s emisemi v USA. Aktuálně zahrnuje jedenáct států na středozápadě a severovýchodě Spojených států: Connecticut, Delaware, Maine, Maryland, Massachusetts, New Hampshire, New Jersey, New York, Rhode Island, Vermont a Pensylvánie.
Cíl RGGI je stejný jako u EU ETS - snížit objem vypouštěných emisí CO2. Původní strop pro období 2009-2013 byl stanoven nad úrovní skutečných emisí a navzdory revizi stropu směrem dolů v roce 2014 o 45 % měl systém jako přímá hnací síla snižování emisí CO2 minimální dopad. Větší vliv na něj měly pravděpodobně jiné faktory jako zavedení státních standardů portfolia obnovitelných zdrojů nebo přechod od uhlí k plynu v důsledku tržních podmínek. Dá se ale konstatovat, že RGGI ovlivnilo příjmy výrobců energie, a to ve prospěch těch, kteří využívají nízkouhlíkové zdroje. Od roku 2020 limit - podobně jako u EU ETS - lineárně klesá, což povede k 30% snížení od roku 2020 do roku 2030. Iniciativa RGGI splnila i další důležité cíle, jako je vytvoření stabilního zdroje příjmů zúčastněných států (prostřednictvím aukcí povolenek a minimálních cen povolenek) a zlepšení kvality ovzduší.
Kromě toho ještě v USA funguje speciální systém emisního obchodování v Kalifornii. I jeho úkolem je přes nízké ceny povolenek udržet zahrnuté emise pod předem daným limitem. Emisní strop kalifornského systému byl stanoven tak, aby se do roku 2030 o 5 % ročně a následně do roku 2050 o koeficient vypočítaný podle vzorce stanoveného v nařízení o omezení emisí a obchodování s nimi.
Čína – největší trh ETS
Čína se stala významným přispěvatelem k celosvětovým emisím CO2 až na přelomu století. Čínský systém obchodování s emisemi, spuštěný v roce 2021, je obdobou evropského systému EU ETS. Oba systémy využívají tržní principy pro regulaci emisí, stanovují limity na povolené emise a umožňují obchodování s emisními povolenkami mezi podniky.
Čínský ETS je největším systémem svého druhu na světě, pokud jde o množství zahrnutých emisí. Pokrývá více než 40 % celkových emisí uhlíku v zemi a v první fázi se soustředí na energetický sektor, zejména na elektrárny. Do budoucna se plánuje rozšíření na další průmyslová odvětví, jako jsou ocelářství, cementářství a chemický průmysl.
Klíčové rozdíly ve stanovení emisních limitů:
EU ETS: V Evropské unii jsou emisní povolenky rozdělovány na základě stanoveného limitu (cap), který se snižuje každoročně. Tento limit je pevně stanoven a je navržen tak, aby se emise v průběhu času snižovaly. Systém je strukturován jako cap-and-trade, což znamená, že maximální množství povolených emisí je jasně omezeno.
Čínský ETS: Na rozdíl od EU zatím Čína nefunguje na striktním cap-and-trade principu. Emisní povolenky jsou rozdávány na základě intenzity emisí (tzn. množství emisí na jednotku výroby, např. tuny CO2 na megawatt-hodinu). To znamená, že podniky mají přiděleny povolenky podle toho, kolik energie vyprodukují. Tento přístup je flexibilnější a nemusí nutně vést ke snížení absolutních emisí, ale spíše k optimalizaci efektivity.
Chcete zjistit, jak velká je vaše uhlíková stopa a přispět ke snížení globálních emisí? Využijte Green0meter! Spočítejte si svou osobní uhlíkovou stopu a zjistěte, jak můžete přispět k boji proti klimatickým změnám.
Comments